Dobrý den, jmenuju se Michal a je mi 35 let. 

Žil jsem tak nějak normální život, dokud mi před třemi lety do života nevstoupily zdravotní problémy, u kterých byl problém odhalit pravou příčinu. 

Postupně mě vyřadily z běžného života, přišel jsem o práci a téměř o vše, co jsem do té doby měl a propadl se na dno.

Vydal jsem na dlouhý souboj se zdravotnictvím, abych měl šanci dál žít. 

Netušil jsem, že mě nepodchycená „banalita“ překope život a budou mě čekat tři operace, o které budu bojovat veškerou silou, co jsem v sobě našel.

Nejvíce se problémy zhoršovaly, když jsem tahal těžké věci. Chodil jsem od čerta k ďáblu a veškerá vyšetření, často pouze pohledem, končila závěrem, že jsem zdravý a že mám problémy překonat, že to přejde, že jsem mladý.

Takhle se to táhlo několik měsíců, až z toho byl pryč celý rok a mě přepadala zoufalost a byl jsem rád za každou chvíli, kdy jsem mohl ležet, to mi bylo lépe. Nahoru a pak zase dolů. Dokud to jen šlo.

Postupně se mi začalo dělat špatně po téměř každém jídle, nemohl jsem si pořádně dojít na toaletu a vše završovaly studené končetiny, a mrznul jsem často i během teplých a slunečných dnů. Navíc jsem postupně nezdravě hubnul a prospal i celé dny.

Tato situace vyvrcholila tím, že jsem se dostal až ke střevní infekci, na kterou jsem musel začít brát léky na odčervení. Úspěšně jsem se jí po týdnech zbavil a myslel jsem, že mám vyhráno, že mi bude konečně dobře. Ale cítil jsem, že v těle je pořád něco špatně, zaměřil jsem se na podbřišek, kde neustále divně bublalo po prohmatání a bolest se soustředila v jednom místě.

Týden střídal týden, doktor střídal doktora a mě nenapadlo nic jiného, než si přes pošklebky vyžádat alespoň ultrazvukové vyšetření, ať se někdo podívá dovnitř těla, protože na to mě ještě nikdo do té doby neposlal.

Tam se pohnuly ledy, doktor mi sdělil, že mám v třísle několik cm velkou kýlu. Věřil jsem, že to je ono a že bude dobře. I přes obavy, že budu muset na operaci, jsem nakonec úspěšně našel chirurga, který mi kýlu dal do pořádku. 

Jelikož jsem kýlu měl dlouhou dobu, rekonvalescence byla hodně bolestivá, hlavně postupné prokrvování těla, ale vydržel jsem, dělalo se mi lépe.

Bohužel, nebylo to zdaleka 100% ..... a po pár měsících se přišlo na to, že mám kýlu i na opačné straně třísla a bude se muset znovu operovat, jinak se nehnu. 

Opět naděje, že přeci tohleto už musí být SAKRA ONO. 

Nestalo se tak. Operující pan doktor mi příliš brzy doporučil plnou fyzickou zátěž, což se později ukázalo jako hodně špatný nápad.  

Po několika týdnech po operaci jsem pana doktora opět začal navštěvovat, že se mi vracejí problémy, jaké jsem měl před operací, ale byl jsem ujišťován, že můj problém je pouze v hlavě a mám to překonat, vše se zlepší.

Překonával jsem několik měsíců, dokud jsem se opět nedostal do situace, že jsem si nemohl dojít na záchod a trápily mě ukrutné bolesti a místo nástupu do zaměstnání jsem končil na pohotovosti a dožadoval se neúspěšně dalšího ultrazvuku.

Věci se začaly hýbat až letos se začátkem podzimu, kdy jsem se dostal na ultrazvuk, kde se zjistilo, že síťka určená k opravě kýly a zpevnění břišní stěny, nedrží, část je nahrnutá a pod ní je nějaká boule, která tlačí na střevo.

S tímto jsem se vrátil k doktorovi, který mi operoval obě strany třísla a věřil jsem, že problém opraví a bude mi konečně dobře. Ovšem čekala mě studená sprcha a naprosté odmítnutí a že si vymýšlím, i přes to, že jsem v ruce držel jasný nález z ultrazvuku, který určil, co je špatně, prý, že to nic neznamená a problém to není.

Pomoc jsem našel až po delší době v Liberci, v kýlní poradně, kde mi nabídli řešení situace, které navíc bylo rychlé a mohl jsem se těšit, že už budu mít konečně pokoj.

Dnes, 9. 12. 2024, jsem již skoro 14 dní po operaci a revizi obou třísel a napravení předchozích nezdarů doktora, co to operoval předtím … a můj stav se lepší, navíc s tím, že již budu mít do budoucna kontroly a případně včasný chirurgický zákrok, aby se neopakovala celá tato situace a netáhlo se to vše roky …

Přál bych si mít dost času na to, aby se vše mohlo zahojit a nepospíchal jsem do práce. Aby se to vše neopakovalo, hodně mi to vzalo a vyčerpalo to v hodně směrech i mé okolí a přátele.

Moc bych si přál opět fungovat jako chlap a vrátit lidem kolem mě alespoň trochu radosti už jen tím, že se dám do kupy a všechno to zvládnu a budu žít opět svůj život.

Děkuji Vám za přečtení a možnost tyhlety útrapy alespoň sdílet.

S přáním pevného zdraví,

Michal