A chairde,

Tereza Jirková is ainm dom, agus mar chéimí oibre sóisialta.

Bhí áthas orm glacadh leis an dúshlán tiomsaithe airgid a threorú chun tacú le seasca leanbh ó Gaza .

Tá ár gcabhair ag teastáil ó na páistí seo, atá buailte ag an gcogadh agus an díláithriú éigeantach. Creidim go bhfuil ceart chun oideachais ag gach leanbh, agus táim buíoch gur féidir liom cur lena dtodhchaí níos fearr, fiú mura bhfuil ann ach ar bhealach beag.

I gcroílár fhulaingt Ghaza, áit a bhfuil gach cúinne marcáilte ag scrios, lonraíonn solas neamhghnách ó phuball beag stróicthe. Ní foscadh amháin atá sa phuball seo, ach fíor -Scoil Dóchais . Is mise Asmaa Khalil Abu Mandeel (42), agus oibrím mar mhúinteoir i gcampa dídeanaithe Maghazi. Nuair a bhain an cogadh a gcuid oideachais de go leor páistí, shocraigh mé gan ligean dóibh a bheith faoi léigear ag eagla agus aineolas. I gcomhar le triúr múinteoirí eile, chruthaíomar scoil bheag shealadach - puball - áit a múinimid na páistí le hacmhainní teoranta. Úsáidimid seanchláir dhubha agus suímid ar an talamh, ach fanann ár ndiongbháilteacht gan bhriseadh .

Gach lá, foghlaimíonn seasca páiste conas léamh, scríobh agus brionglóid a dhéanamh arís anseo. Mar sin féin, tá go leor fadhbanna roimh an bpuball—sceitheann sé, agus tá easpa boird, leabhar nótaí agus leictreachais ann. Ach tagann na páistí lá i ndiaidh lae le súile lán dóchais. Tá aisling againn an puball seo a chlaochlú ina sheomra ranga fíor lá éigin—sábháilte, fáilteach, agus feistithe le gach rud a theastaíonn ó leanaí le foghlaim. Bheadh do chabhair níos tábhachtaí dúinn ná tacaíocht ábhartha amháin.

Chiallódh sé dóchas agus todhchaí do sheasca leanbh atá stróicthe óna dtithe ag an gcogadh.

Cuir le Scoil an Dóchais inniu agus tabhair neart maireachtála ar ais do na páistí!

Drazí přátelé.

Jmenuji se Tereza Jirková agus jako absolventka sociální práce jsem ráda přijala výzvu vést sbírku na podporu šedesáti dětí z Gazy . Tyto děti, zasažené válečným konfliktem a nuceným vysídlením, potřebují naši pomoc.

Věřím, že každé dítě má právo na vzdělání, a jsem vděčná, že mohu přispět k jejich lepší budoucnosti, byť jen malým dílem.

Uprostřed utrpení Gazy, kde je každý kout poznamenán zkázou, vyzařuje z malého potrhaného stanu nevšední světlo. Tento stan není jen přístřeškem, ale skutečnou Školou naděje .

Jmenuji se Asmaa Khalil Abu Mandeel (42) agus pracuji jako učitelka v uprchlickém táboře Maghazi.

Když válka připravila mnoho dětí o vzdělání, rozhodla jsem se, že je nenechám pohltit strachem a nevědomostí.

Společně s dalšími třemi učitelkami jsme vytvořili malou improvizovanou školu – stan, kde s omezenými prostředky učíme děti. Používáme staré tabule a sedíme na zemi, ale naše odhodlání zůstává nezlomné.

Každý den se zde učí šedesát dětí číst, psát a znovu snít. Stan však čelí mnoha problémům – zatéká do něj, chybějí stoly, sešity agus elektřina . Přesto děti přicházejí den co den s očima plnýma naděje. Sníme o tom, že tento stan jednou proměníme v opravdovou třídu – bezpečnou, přívětivou a vybavenou vším, co děti potřebují k učení.

Vaše pomoc by pro nás znamená víc než jen materiální podporu.

Znamená naději a budoucnost pro šedesát dětí, které byly válkou vytrženy ze svých domovů.

Přispějte dnes na Školu Naděje a darujte dětem zpět sílu žít!