Jmenuji se Slavyanka Asenová, je mi 62 let. Trpím Parkinsonovou chorobou a rakovinou míchy (tvrdá membrána míchy se rozpadá a uniká mi mozkomíšní mok, což je tekutina chránící mozek od pasu dolů). Nejsem člověk. Mám ochrnuté nohy a nemohu chodit, jsem na vozíku, už 15 měsíců jsem nebyla venku. Lékaři mi říkají, že udělali vše podle předpisů a že mám čekat na zázrak, a pokaždé mi říkají, abych žila, jako by to bylo naposledy. Snadno se to řekne, ale těžko se to dělá. Na vlastní oči vidím, jak každý den umírám, a nemohu s tím nic dělat, protože je to finančně neúnosné. Je tu šance, že se uzdravím a budu moct dál žít. Opět jen díky transplantaci kmenových buněk. Jedinou nadějí a oporou jste vy, dobří lidé, bez vás jsem ztracená. Je velmi těžké být zavřená jako kuře v kleci a vědět, že existuje šance na uzdravení, ale je to pro mě nedosažitelné, protože jsem finančně závislá. Věřím, že dobro vždy zvítězí a že stále existují dobří lidé s dobrým srdcem, kteří na mou prosbu zareagují a pomohou. Předem vám děkuji, dobří lidé, za vaše pochopení a podporu, za váš drahocenný čas a za každý cent, který pro mě znamená hodně. Naděje člověka vždy posiluje a umírá jako poslední. Čekají nás radostné a veselé svátky, Vánoce, ať se Bůh zrodí v srdcích všech a naplní nás mírem a láskou. Buďte živí a zdraví, požehnáni všemi, které milujete, a těmi, kteří milují vás. S láskou. Bůh vám žehnej! Amen!